Dnes ráno mě probudilo sluníčko na azurově modré obloze, které mi už v půl osmé vytrvale svítilo do oken, takže jsem se na trénink opravdu těšila. Taky mě to ale celkem brzy přešlo, když jsem zjistila, že sluníčko je sice fajn, ale docela dost hřeje a zrovna tím mojí fyzičce nenahrává.
Dneska jsme byli na tréninku já i Klára celou dobu (cca 2,5hodiny), tak jsme si pořádně zatrénovaly a Klára dostala plno rad a doporučení co s tím jejím puberťákem. Nutno ale říct, že jak byl Poldík zezačátku rozlítaný, nesoustředěný, ba dokonce neukázněný, tak ke konci tréninku už šlapal o sto (i více) procent lépe a celkem bez problémů s Klárou zvládali kratší sekvence skoček a tunelů.
Zato Dafinka dneska opravdu válela - Nikol na nás vymýšlela samé dlouhatánské a hrozně složité parkury, ale moje zlatá pudlinka se tak moc snažila, že jsme všechno zvládly maximálně napotřetí - moje plíce tak zůstaly na svém místě a já jí konečně mohla i po doběhnutém parkuru chválit co hrdlo ráčí. Samozřejmě, že nutnost opakování a opravování běhu byla jen moje chyba, protože jsem se zpravidla napoprvé úplně ztratila, napodruhé jen mírně zamotala a napotřetí jsem konečně přišla na to kde jsem, a kam mám dál pokračovat.
Trénovali jsme zase i slalom a tak jsme mohli zúžit uličku o dalších pár centimetrů - teď už to půjde pomaleji, ale času máme dost, trpělivosti taky a já věřím, že to na konci bude mít ten správný efekt. :o)
dnešní parkur
přetahování o hračku
skokan Polda
